Zimní táboření 28.12: - 30.10.2009


Pro nás skauty začalo všechno už v neděli 28.12. Srazili jsme se jako vždy na zásobovací křižovatce za Batelovem, abychom měli cestu na tábořiště, co nejkratší. Jako některé předchozí roky opět nebyl sníh. A když říkám, že nebyl, tak fakt nebyl. Mráz nám to ale bohatě vynahradil. Pod nohama nám křupala zmrzlá tráva a my se pustili do stavění týpka.
Nějvětším zážitkem bylo zase spínání plachty dřevěnými jehlicemi. Stála jsem na ramenou Jiřímu a zmrzlejma prstama jsem se snažila zapnout týpko. A když jsem byla níž a seděla Jirkovi za krkem... . Jirka mi začal osahávat boty s poznámkanmi jako, že ho bolejí ramena a že mám strašný podrážky..... a já pak pronesla větu: "Jirko, neošahávej mi boty!" A nejvíc se smál Michal a říkal, že by to chtělo zapsat a tak jsem to sem napsala.
Pak jsme se samozřejmě pustili do vaření něčeho k snědku. Letos bylo hlavní menu Bářiny bramboráky. Nechyběla ani pánvička a sádlo , na kterém si pak druhý den mohli Hanka s Pájou osmažit cibulku na špagety.
Brzy nastal večer a my se uchýlili do pofidérního tepla stanu. Michal měl připraveno pár her a tak jsme se dobře bavili dlouho do noci.
Druhého dne ráno se Jiří vypravil vyzvednou vlčata a světlušky. Dorazili i Hanka S Pájou, Ti se nakonec rozhodli s námi strávit noc, ale dali přednost komfortu stanu před útulností našeho týpka. Taková levná a výkonná pracovní síla, jako jsou vlčata a světlušky se ovšem musela nějak využít. A tak se šlo na dřevo - skládali jsme ho na kárku za Pájovým autem, až ho byla dole u ohniště pěkná hromada. Oběd tentokrát nedopadl úplně dobře, někjakému dobrákovi se jej podařili přesolit, takřže si každý vzal jen trochu a bramboračka tak zůstala v kotlíku. Asi byla opravdu přesolená, protože to trvalo poměrně dlouho než zamrzla.
Potzom přišel na řadu lakros, mimo ohně jediná možnost, jak se zahřát. My starší jsem pak měli chvilku na uvaření zbytků oběda. Také nás navštívil Pavel Šimek starší, který nevydržel sedět doma a dorazil i se svými turistickými hůlkami. Byli jsme jako u vytržení.
Odpoledne uteklo v družné zábavě celkem rychle a naši menší kamarádi nás opustili. Přijela, ale Petra s bráchou Jirkou.A ti se postarali o program na dnešní večer a noc. Svým transportérem nás rozvezli do širokého a dalekého okolí a my jsme po dvojicích hledali cestu zpět. Všichni dorazili v pořádku a zážitky z cesty se nám vryly hluboko do paměti. Zbytek noci proběhl překvapivě klidně.
Ráno jsme se nasnídali z toho, co komu ještě zbylo k jídlu a začali uklízet. Jehlice se samozřejmě vyndávají lépe, takže už mi Jirka boty ošahávat nemusel. Někoho odvezla Petra transportérem, a někteří z nás vyrazili zpět na zásobovací křižovatku, kde na ně už čekali rodiče.
Mytí kuchyně jsem tentokrát odnesla já s bratrem, tedy lépe řečeno bratr sám, takže tím lépe
Zuzka