Zpět
Když konečně dorazil i Luďa, řekli jsme jim, že Báře vypadlo z batohu lano a zůstalo na místě, kde ošetřovali Káju. Vražedné pohledy nás provrtávaly a věřím, že v tu chvíli nás nenáviděli k smrti, ale byli připravený se pro něj vydat.
Bohužel mi vypadlo, když jsem vyndával pití a tak pro něj nemuseli jít. Rozdělat oheň bylo dílem okamžiku, tohle jim jde dobře, ale nanosit dříví už byl problém. A tak zatímco Trhač se Žížou udržovali plameny, ostatní líně nosili mokré dřevo a rovnali ho okolo ohně, A mínusy přibývaly.
Problémem se ukázalo postavit přístřešek z celt. Na výpravě, kde se to trénovalo kromě Žížu nikdo nebyl a ten teď s Trhačem vařil polívku. Musel jsem se tedy do věci vložit a vysvětlovat jim, jak se celty spojují, aby jim vzniklo hezké dlouhé áčko s odbočkou . Karolína mi s radostí nosila malé klacíčky na kolíky a všichni s radostí koukali, jak se lámou. Ale bylo to jejich obydlí, ne moje a když jsem jim to párkrát zdůraznil, pochopili, že jak si ustelou, tak si lehnou. K večeru stan opravdu stál konečně se mohli nastěhovat a já si dal guláš na který jsem se od rána těšil.
My měli spát s Michalem ve stanu, ale ukázalo se, že jejich milující kočka se mu do stanu.....
A tak tam nakonec po důkladném vyvětrání spal jen Michal s Trhačem, kterému jeho svědomí a vidina relativního pohodlí nedovolily nechat Michala samotného ve štychu. Hezké
Já se Zuzkou jsme nakonec přenocovali pod plachtou. Ráno bylo lezavé, ale vzhledem k datumu docela v pohodě. Uvařili jsme čaj, nasnídali se a sbalili přístřešek. Snažili jsme se, co nejlépe zahladit stopy a vydali se na zpáteční cestu. Luďa se pořád ujišťoval jestli budeme doma na oběd, aby mu doma všechno nesnědli. V klubovně jsme ještě vyhodnotili výpravu, protože zapadala do celoroční hry, rozdali penízky a vydali se k domovu a k obědu.

Z pohledu vedení zapsal Jirka
Zpět