Výprava k Leskovci se skauty

V sobotu 15.listopadu 2008 jsme se v osm hodin ráno sešli v klubovně, abychom vyrazili na další výpravu. Tomu předcházelo náročné plánování na předchozích schůzkách, neboť jsme v rámci příprav na Svojsíkův závod, tentokrát nechali vše na našich skautech a skautkách a jen pečlivě sledovali jejich přípravy. Náročný proces vyvrcholil tedy v sobotu ráno. Dostali zadání azimutů, které po zakreslení do mapy ukázaly kudy musíme projít a kam máme dojít. Museli si s sebou vzít horolezecká lana a celty pro stavbu přístřešků. Po domluvě, zabalení potravin a vody jsme vyrazili směrem na Polesí. Přesný směr jsme sice sledovali pomocí mapy a kompasu, ale až do vesnice Polesí vše probíhalo bez problémů.
Komplikace nastaly až ve vesnici, kde se jim podařilo přejít odbočku a aniž by si toho sebeméně všimli, pokračovali dále. Vojta Žižka sice tiše protestoval, ale dav se jak stádo hnal za Bárou, která sice měla rozhodující slovo, ale nevěděla ani za mák, kam jde. Když jsme dorazili skoro ke křižovatce pod Bělským kopcem, došlo všem, že asi nejdeme úplně dobře. Moc jsme jim to neulehčili, tvářili se pořád tajemně a já si jen psal plusy a mínusy do hodnocení. Nakonec to Zuzka nevydržela a nevybíravě jim vysvětlila, že jsme zabloudili.
Vrátili jsme se o kus zpět k vesnici a zvolili náročnou cestu kolem potoka, která nás dovedla k prvnímu cíli - malému rybníčku. Tady to konečně začalo být zajímavé, protože to moc dobrá cesta nebyla a s těmi batohy na zádech to nebylo až tak jednoduché. Zde na ně čekal první úkol, který prověřil, jak umí spolupracovat. Měli pomocí lan překročit široký potok i se všemi věcmi. No abych to neprodlužoval, podařilo se nám "namočit" dva batohy a Danča s Bárou se"vykoupaly". Až to bude někdy opravdový potok, nevím, kde je budeme sušit v takové zimě. :-)
Zbalili lana do batohů a vyrazili na další cestu. Právě, když jsme na louce o kus dál řešili kudy se dáme dál podařilo se Karolíně uklouznout a "zlomit" si nohu. V rámci hry jsme ji donutili, aby padla k zemi a začala naříkat. Nastaly opravdové galeje. Nejenže ji museli ošetřit a sestavit z celt a klacků nosítka, to by ještě šlo, ale to ještě nevěděli, že ji ponesou až do konce i se všemi věcmi a batohy. donutili jsme je vléct ji skoro půl kilometru. Nadávky a stížnosti nebraly konce, ale statečně ji vlekli dál. Luďa rezolutně odmítl nést nosítka a tak ho ostatní donutili nést Kájin batoh se kterým se statečně potýkal desítky metrů za ostatními. Zatímco Trhač, Bára, Roman a Žíža nesli Karolínu na nosítkách skoro bez řečí, Danča pořád držkovala a společnému úsilí moc nepomohla. Bylo vidět, ža Žíža toho má dost, vlekl největší batoh a ještě Káju na nosítkách. Byl jsem v pokušení, mu ten batoh pomoct nést, ale nejsem si jistý, jak by to vzali ostatní. Tohle ještě musíme zařadit, vypadalo to dost dobře.
Konečně dorazili na místo. Vybrali jsme dobře. Vlhké, tajemné místo připomínající spíš šumavský močál než krajinu na Vysočině slibovalo spoustu zážitků.
Pokračování