Lovětín 2008

Ve čtvrtek 17.7. 2008 jsme se opět všichni sešli na vlakovém nádraží nádraží v Horní Cerekvi a všichni společně pak vlakem vyrazili do Batelova. Tedy málem jsme jeli do Pelhřimova, protože Hanka tak, jak je zvyklá vyrazila ke svému vlaku směrem na Tábor a nebýt toho, že ji nějaký nádražák zastavil, mohli jsme jet na opačnou stranu. V Batelově nás jako tradičně rozdělili do družstev a už jsme museli absolvovat první soutěž. Naplnit igelitové pytlíky vodou a snažit se donést co nejvíce vody do tábora. Mnohým se to ale moc nedařilo a do tábora jsme dorazili mokří a unavení. Výsledky soutěže byly velice těsné. Následovalo vybalení věcí a batikování triček. Voda v hrncích vřela a trika byla brzy obarvená. Následoval další úkol: uříznout klacek asi metr dlouhý. S nimi jsme pak hráli hru indiánských žen – dva míčky spojené provázkem bylo nutno dopravit k soupeřově brance, kterou tvořil kůl zaražený do země. Nutno zde podotknouti, že tím byl vyvrácen mýtus o tom, že jen hry indiánů byly drsné. Jejich ženy hráli hry ještě drsnější. Po našich zkušenostech jsme naznali, že proti lakrosu je tohle poměrně brutání hra. Nechyběla četná zranění a oděrky. Poté jsme se šli najíst a po chvilce zpívání konečně mohli zalézt do našich spacáků.
Ráno se již neslo v tradičním duchu, trubka, rozcvička, přehrada, čištění zubů a úklid stanů. Po snídani jsme si poslechli příběh a šli jsme hrát první hru. Měli jsme podle příběhu nastrojit Krále Achaba a jeho ženu Jezábel do svatebních šatů pouze s použitím přírodních materiálů. Výsledky byly obdivuhodné např. Luďa ve slušivých kalhotách z březového listí vypadal zajímavě. Po obědě jsme hráli hru panelák – měli jsme vytlačit soupeře z ohraničeného území. Zdálo se, že bude excelovat Báry družstvo, ale nakonec zvítězil Trhač. Po skončení hry jsme se šli najíst, vzali si batohy a vyrazili do Lovětína, kde na nás čekaly auta, kterými jsme jeli do Dubenek na koncert. Po skončení nás auty dopravili do Lovětína, odkud jsme vycházeli na noční bojovku. Po návratu do tábora jsme všichni šli spát.
Druhý den jsme ráno museli absolvovat putování po různých stanovištích, kde jsme si ověřili své znalosti, topografie, zdravovědy, uzlování, poznávání rostlin a živočichů a jako bonus jsme si na trička natiskli znak lesní moudrosti. Byl oběd, jako tradičně vynikajíci a po nem jsme šli do lesa stavět, co nejvyšší oltář s dvanácti kamenů. Celá soutěž byla vygradována menší výměnou názorů, která skončila ve vodě a vyprovokovala velikou vodní bitvu za stany. Když jsme se převlékli do suchého oblečení, šli jsme do lesa hrát na schovávanou. Vždy jedno družstvo hledalo ostatní. Po večeři jsme se už těšili na spánek, ale ještě jsme absolvovali závod na kopec a zpět. První čtyři dostali balíček brambůrků.
V neděli vypukla další zajímavá soutěž. Tomáš nám v příběhu řekl, že lidé v Izraeli kulhali na obě strany, ale my měli vše ještě těžší. S matnou folií na očích, špunty v uších a rukama a nohama svázanýma tak, že jsme se skoro nemohli pohybovat jsme museli absolvovat dráhu vytýčenou mezi kolíky. Bylo zajímavé pozorovat, jak někteří dezorientovaní jedinci bez ohledu na pokřik svého družstva opouštějí dráhu a směřují do lesa nebo do louky neberouce ohled na své řvoucí návodčí. Byla to veliká legrace. Protože býval ještě čas, šli jsme hrát hru s míčky a opět nechyběly protesty a modřiny. Po obědě jsme si pak vyzkoušeli, jaké to je obhajovat své názory proti ostatním, měli jsme všem zdůvodňovat, proč je náš oblíbený večerníček, ten nejlepší ze všech. Náročná debata trvala velmi dlouho. Po doplnění kalorií jsme ještě nosili vodu na kopec neboť v Izraeli bylo veliké sucho a pak chvíli hráli špačka. Večer se však nachýlil a narůstající šero nás donutili zalést do pelíšků.
Ráno bylo olezlé a studené, ale přesto jsme museli na rozcvičku a vedoucí nás potom, co rozlámali led na přehradě bez milosti nahnali i do vody. Po snídani a po příběhu jsme hráli po dvou družstvech turnaje ve špačkovi a další dvě družstva měla čísla na tričkách a snažila se v lese uhádnout čísla soupeřů. Bylo to náročné a trvalo to až do oběda. Po poledním klidu byl nástup a čekala nás bojovka, která řádně potrápila naše mozkové závity. Z řady šifer jsme měli poskládat úryvky z bible. S úspěchm jsme tento úkol zvládli a za odměnu dostali krupičnou kaši k večeři. Pak už jen oheň, zpívání a zaloužený spánek.
Pokračování