Cestami hrdinů

V pondělí v předvečer státního svátku vzniku samostatné Československé republiky jsme slavnostně zahájili celoroční hru Cestami hrdinů. Protože jsme si tento rok připomněli nechvalně známé výročí přijetí Mnichovské dohody a v roce 2009 tomu bude 70 let od okupace Československa německou armádou, připravili jsme hru, ve které bychom chtěli dětem připomenout jednak tato neslavná výročí, ale zároveň jim ukázat, že se náš národ nesklonil před tyrany, ale že se naši občané aktivně zapojili do protifašistického odboje a mnozí z nich položili v boji za svobodu naší země své životy.

V klubovně, která spíš připomínala muzeum nebo odbojové doupě nás přivítali naši vedoucí. Na stolech byly rozestaveny modely bojové techniky, ale hlavně spousta vojenských výstrojních součástí, přilby a dokonce i granáty a samopaly. Pod stropem visela roztažená maskovací síť a po stěnách byly rozvěšeny dobové plakáty a obrázky zbraní. Dozvěděli jsme se, co se bude dít, ale hlavně kluci byli natolik uneseni tím, co viděli, že skoro neposlouchali. Poslouchali jsme napínavý výklad a dověděli se, že budeme celý rok hrá zajímavou hru. Budeme si hrát na občany předválečného Československa, kteří byli zklamáni Mnichovskou dohodou a po okupaci ČSR opustili svou zem, aby mohli bojovat proti fašismu. Budeme se snažit stejně jako oni tajně opustit svou zemi a pak putovat Evropou až do Anglie, kde se staneme příslušníky naší zahraniční armády. Budeme představovat vojáky, výsadkáře, kteří budou vycvičení a poté nasazení v okupovaném Československu. Tahle poslední a nejzajímavější část hry, ale proběhne až na letním táboře.

Když skončil výklad, všichni se nahrnuli ke stolu a Jiří nám ukazoval jednotlivé zbraně a součástky a vysvětloval, jak se používají a k čemu slouží. Někteří neodolali a vyzkoušeli si přilbu nebo zkusili, jak těžký je samopal. Pavel, Niki, Vojta, Johanka.

Michal nás potom vzal za město. Cestou jsme se dozvěděli, že za Počátkami havarovalo německé letadlo, které vezlo peníze a my jsme měli najít, co nejvíce peněz, abychom mohli zaplatit své putování po Evropě. Nebylo to jednoduché, protože u letadla byla ostražitá hlídka, která si svítila baterkou, sotva slyšela jakýkoliv podezřelý zvuk. Přesto se mnohým z nás podařilo najít poměrně dost peněz.
Po návratu do klubovny byly peníze spočítány a každému z nás uloženy na jeho konto do banky. Tak jsme pomalu začali svůj celoroční boj o vítězství ve hře.